Prosit světce lze jen v kostele.
Ale právě ti před pohledem ikon
uhýbají vyhořelým zrakem,
sinalí a dutí.
Jak jsi, Bože, mohl dovolit
právě tohle?
Místo štěstí jsem si vyprosila
hoře.
Učit se, učit se, učit?
Učení nemá cenu.
Bohatí se neučí,
kradené zlato jim samo
spadne do klína.
Už to začíná —
bez čtení, bez psaní,
bohatnou dutohlávky a dutohlávci,
rozlézají se rychlokvašky.
Mor peněz k nám vtrhl,
ano, právě k nám!
I mrňous umrněný
chce být bohatý!
A mocný,
pozlacený od hlavy až po paty.
Ó krutá tího moci!
A tak málo vlastenců v zemi.
Kam se poděju,
kam před tím uteču,
když snít zadarmo se dá
už jenom v černé noci? (Preklad K. Sýs)
Méně ocenjuji svuj život,
Méně spokojena s nim.
Život – pohyb směrem dolů.
Více problémů a ztráty
Stále více a více smutku v očích,
Méně a méně důvodů, aby byla šťastnaý.
A dokonce i na něčích ruce,
Člověk umírá sám.
Nevěřím nikomu,
Sklamana mnohokrát.
V lásku k ní, nebo k njemu
Nevěřím jsem – všechno jenom pro divadlo.
Život sundal ruzevi brile,
Ztratil se mezník.
Život spocitej zhruba minule,
V boji byl ztracen idol.
Z budoucnosti neočekávám
Delší novinky.
Potřásu jsem rukou nepřítele,
Ani pocitim zadnou viny.
Kdo je přítel, kdo je nepřítel – nerozumim.
Ale ukázalo se v mém životě tak,
Ze pritel pro mne – kulkou do hlavy,
A uzdravil mne muj nepřítel.
Jsem nedržím zle na nepřítela,
Ale nezapomenu urazy od přátelé.
Třáslа jsem od pravdy nepřítela,
Přátelé také budou i nadále lhát.
A proto nechci jsem si