„Mein Gott!“ zašeptal, když zběžně vstoupil dovnitř a všiml si prázdné postele.
Francis ho následoval, ruku položenou na rukojeti zbraně.
Jen co starší z mužů překročil práh, Rais vyskočil kupředu. Vrazil hrot propisky do Lucova hrdla a zakroutil s ním, aby mu přetrhl krční tepnu. Z otevřené rány vystříkla krev a hojně potřísnila protější stěnu.
Pustil propisku a přiskočil k Francisovi, který se pokoušel vtasit svou zbraň. Odklapnout, tasit, odjistit, zamířit – reakce starého strážného byly pomalé a stály ho několik drahocenných sekund, které jednoduše neměl k dispozici.
Rais mu uštědřil dvě rány, jednu směrem nahoru těsně pod pupek, okamžitě následovanou druhou přesně na solar plexus. První ho přinutila zprudka se nadechnout, zatímco druhá mu vyrazila dech a ten náhlý, šokující efekt, který to mělo na zmatené tělo, bylo rozmazané vidění a někdy ztráta vědomí.
Francis zaklopýtal a klesl na kolena. Rais se prosmýkl za něj a jedním plynulým pohybem zlomil strážníkovi vaz.
Luca se držel za krk, ze kterého mu nezadržitelně tekla krev, a vydával ze sebe bublavé zvuky. Rais to sledoval a počítal do jedenácti vteřin, dokud muž neztratil vědomí. Bez zastavení krvácení zemře ani ne do minuty.
Rychle oba strážníky zbavil zbraní a položil je na postel. Další část jeho plánu nebude jednoduchá; musel se proplížit chodbou, aniž by ho někdo spatřil, dostat se k šatně a najít si nějaké oblečení. Nemohl nemocnici opustit ve Francisově nezaměnitelné uniformě nebo v té, kterou měl na sobě zkrvavený Luca.
Někde na konci chodby zaslechl mužský hlas a ztuhl.
Byl to ten druhý policista, Elias. Tak brzy? Raisovi se začalo úzkostně stahovat hrdlo. Pak uslyšel druhý hlas – noční sestra Elena. Elias si nejspíš odpustil pauzu na cigaretu, aby si mohl popovídat s tou hezkou mladou sestřičkou a teď oba mířili chodbou k jeho pokoji, kolem kterého projdou během několika málo vteřin.
Byl by radši, kdyby Elenu nemusel zabíjet. Ale pokud by si měl vybrat mezi svým a jejím životem, zemřít by musela ona.
Rais popadl jednu ze zbraní, které položil na postel. Byl to Sig P220, černý, ráže.45. Vzal ji do levé ruky. Váha zbraně mu připadala známá a vítaná, jako bývalá milenka. Pravou rukou vzal otevřenou část pout. A pak čekal.
Hlasy na chodbě utichly.
„Luco?“ zavolal Elias. „Francisi?“ Mladý policista odklapl popruh pouzdra na zbraň, položil na ni ruku a vešel do potemnělého pokoje. Elena se plížila za ním.